Před pár dny jsem v Itálii absolvovala školení ohledně tuků. Italský potravinářský trh je stručně řečeno napřed. Zaprvé se Italové nevědomky řídí pravidly uznávané středozemní stravy (až na konzumaci celozrnného pečiva, v tom je napřed ČR), zadruhé se výrobci snaží držet krok s trendy zdravého stravování a často se předhání v použití kvalitních ingrediencí. Výsledkem tak je, že i v supermarketu si můžete pořídit zdravé a nefalšované ingredience a kvalitní neošizené produkty. V regálech mnoha obchodů si můžete všimnout výrazných ukazatelů typu: BEZ PALMOVÉHO OLEJE apod., kde najdete již nespočet sušenek, tyčinek, svačinek.. Nad tím, jak vypadají běžné české supermarkety, bych brečela. Odcházím s poloprázdným košíkem. V Itálii zas s přeplněným a plnýma rukama. Musím myslet na zásoby na několik měsíců dopředu...
Ale zpět k problematice tuků.. Úvodem si dovolím citovat mého školitele, vyslovil totiž tu výstižnou větu:
"Naše tělo je soubor filtrů. Pokud své filtry zaneseme, někde musí vyvstat problém."
O tucích jsem se hodně učila už v minulosti - v podobě těch podrobnějších chemických vzorců a mnoha doporučení, co se týče zdravé výživy. Tehdy jsme ale ještě nevěděli kam šlápnout, aby to nebylo do louže či bahna... Jak je tomu dnes?
Nyní se zde nechci zabývat složitým výkladem o tucích. Problematiku raději vyjádřím stručně a velmi jednoduše.
Na zrodu všeho bylo sádlo a máslo. Tehdy je nikdo nezkoumal, bylo to to jediné, které bylo k dispozici, nikdo nemohl řešit, z čeho se skládají a jaký mají dopad na naše zdraví. Jejich nevýhodou však bylo, že se rychle zkazily...
Až Napoleon III. se začal zabývat myšlenkou, že by bylo dobré mít trvanlivější tuk, kterým by mohl vzchopit své vojáky ve válce. A zrodily se margaríny...
Zhruba v 70. letech 20. století ( v ČR později) začal být určitý tlak na to, aby se ve stravě preferovaly spíše rostlinné tuky před živočišnými. To však ještě neznamenalo vítězství. Rostlinný tuk automaticky neznamená zdravý tuk.
Výrobci se v každém případě začali pouštět do produkce za použití "rostlinného tuku". Až po roce 2000 začal platit zákon, že výraz rostlinný tuk musí být na obalech jasně specifikován. A zde se tedy objevila pravá složení potravin. Máme možnost zjistit, že se jedná o palmový olej, palmojádrový olej, kokosový olej apod. A je dobré tu chvilku přečtění složení věnovat.
Od 90. let 20. století už i my v Čechách víme, že nejlepší je používat olivový olej. Kdo jej ale u nás v 90. letech skutečně používal?! Možná tak do salátů, ale kdo z něj připravoval i další pokrmy? Chuť másla je zde natolik zakořeněná - máslový krém se používá do většiny dortů, všudypřítomný krajíc chleba s máslem a medem/marmeládou/sýrem, chlebíčky mazané máslem, různé pokrmy připravené na másle atd. Zdá se být příliš náročné se s tou chutí či zvykem rozloučit...
Někde svítá naděje použití tekutého slunečnicového oleje, ale s tím se tolik umění udělat nedá. A to platí pro každý tekutý olej, i ten olivový. Prostě je nenašleháte, nepřidáte těstu či krému na objemu a upečený počin rychle ztvrdne a je náchylný na žluknutí.
Olivový olej Češi dnes už běžně používají. Tedy alespoň, co se slané kuchyně týče. Byla snaha využít mnoho jiných alternativních tuků, např. kokosový. ten ale obsahuje 90% nasycených mastných kyselin. Takže zde jsme nebyli moudřejší. Nasycené mastné kyseliny, hojně obsažené v palmovém i kokosovém oleji, v másle i v nepochopitelně drahém přepuštěném másle (ghí), zvyšují příjem cholesterolu. A cholesterol přispívá k rozvoji různých onemocnění. Dalším faktem je, že nevhodné tuky mají tendenci se shromažďovat pod naší kůží. A kdo konzumuje velké množství nasycených mastných kyselin v dětství, ponese si to s sebou celý život. I v dospělosti tedy existuje riziko nadváhy či zdravotních problémů. Snahou každého z nás by mělo být tuky s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin razantně omezit.
Tyto informace jsou pro mě jako matku (zanedlouho dvojnásobnou) zcela zásadní. Nechci, aby si moje děti celý život nesly nesprávné návyky a jejich následky. Chci jim dát to nejlepší. Tuky jsou totiž v naší stravě nezbytné, nelze je jen tak vypustit. A opravdu se vyplatí si pečlivě vybrat. Proto byste u nás doma nenašli stopu po másle, kokosovém oleji apod. Pouze olivový olej pro slaná jídla, občas prostřídaný kvalitním dýňovým olejem pro dochucení salátů, a
Cremolì pro moučníky, krémy, pečivo a dochucení rizot, těstovin atd. Je nám lépe, cítíme se lehčeji, a to i po sladkém dortu. Jsem za to ráda! Vždy mám klidné svědomí, když mě dcera požádá o další porci. Vím, že jí podávám, to nejlepší, co je k dispozici.
